Southern Rock & Blues Kolín

16. května 2020

  

Hlavní partner

Spřátelené weby

Přístupy

947399
Dnes
Včera
Tento týden
Minulý týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Přístupů
185
587
4122
939690
6608
15319
947399

Vaše IP: 34.204.187.106
07.00 - 13. 07. 2020

Vážení přátelé, kamarádi …

     Uplynuly už více jak dva měsíce od letošního ročníku našeho festivalu Southern Rock & Blues Kolín 2018. Už v prvním týdnu po akci mi jeden docela zasvěcený člověk, který s námi spolupracuje už poměrně dlouho, sliboval, že napíše nějaké povídání, které by se dalo dát i na web. Já byl všemi deseti pro, protože jsem měl starostí až nad hlavu. Po dlouhé době pracovní neschopnosti jsem se vracel do práce, chystal nějaké věci na festival Mlejn, červencové oslavy 115 let Harley Davidson a nakonec i Jižanskou tancovačku v Nováčích. Několikrát jsem toho člověka, ve vši slušnosti, kontaktoval a urgoval slíbené … „Už to bude, už jen pár řádků … „  Jsem zahořklý a nebýt slušného vychování a vědomí, že se to na náš web vůbec nehodí, byl bych sprostý. To se mezi velkýma klukama nedělá … Už to je jak v té politice. … Dost fňukání, co si neudělám sám, to nemám. Ostatně to už znám …

     Takže přátelé, co k tomu letošnímu ročníku? Celé to bylo dostatečně zamotané. Já od 4.února v pracovní neschopnosti po totální endoprotéze kolenního kloubu, Vojta taky o berlích po tom, co mu vypověděl službu jeho léta týraný organizmus. Přestože jsem byl doma a měl relativně dost času na organizaci čehokoli, po telefonu a mailem řešit věci, které se nejlépe řeší „face to face“. No, nebylo to zrovna ono. Navíc se to začalo komplikovat s penězi. Rozpočet byl jasný. Měli jsme nasmlouvané kapely a bylo nutné sehnat potřebnou částku, aby se celý ten cirkus zaplatil. Máme sice své dlouhodobé podporovatele, ale ouha. Jeden velký sponzor vypadl z důvodu vážné nemoci majitele firmy, druhý dlouholetý podporovatel, který nám finančně vycházel vstříc dlouhých 11 let, když počítám i 5 let Kolínských jižanských nocí, nás letos beze slova vysvětlení hodil přes palubu. Další dvě firmy, z mnoha pochopitelných důvodů, snížily své příspěvky o cca jednu třetinu. Prostě děs. Šance ještě byla ve vyšší návštěvnosti a případném prodeji našich suvenýrů. To už ale byla představa hodně odvážná. Přesto jsme do toho šli s otevřeným hledím a musím moc a moc poděkovat všem, kteří nám zachovali důvěru. Jak sponzorům, v čele s vedením města Kolína a mnoha větším i menším firmám a také divákům, kteří přijeli a udělali na náměstí, i potom na sále MSD skvělou atmosféru.

     Dopoledne jsme na náměstí vše potřebné nachystali a mohli jsme se s Vojtou vyfotit s našimi okrasami – berlemi. V pravé poledne, současně se zvony, které hlásily tento čas, jsme zahájili. Podpořit na pódium nás přišel i místostarosta Kolína pan Tomáš Růžička, který je dlouholetým „patronem“ našeho snažení. No a pak už to začalo.

     Z Krupky, Teplic a okolí přijeli jižani Last Rebel. Služebně relativně mladá kapela, kde se mísí ostřílená zkušenost starých harcovníků s mládím dvou synů frontmana kapely. Last Rebel zahráli vlastní písničky, nebo písničky z repertoáru kapel, kterými jednotliví muzikanti prošli a ani české texty nebyly vůbec špatné. Prostě dobrý začátek …

     Zatímco Last Rebel byl dobrý začátek, při Charlie Slavík Revue už šlo do tuhého. Charlie je veliký šoumen. V první části vystoupení, se skvěle šlapající mladou kapelou za zády, posluchače jen tak lehce oťukával, aby pak přitlačil. Postupně osobně z publika vytahoval na pódium několik děvčat a paní, aby spolu zatančili divoký rock´n´roll. Pak se přidalo několik tanečníků i pod pódiem, včetně starší paní s chodítkem. Prostě neuvěřitelná energie od Charlieho směrem k posluchačům. Skvělé!

     Služebně i průměrným věkem vystupujících nejmladší česká kapela, která hraje southern rock jsou Big Boy Band z Plzně. Legální směs country (housličky na scéně) s rock´n´rollem. Šlapající rytmika a pódiová prezentace, která nevypadá trapně, a můžete ji kapele věřit. Líbilo se mi to.

     Poslední na náměstí vystoupili bluesrockoví Kingsize Boogieman. Bohužel pro mě to bylo v době, kdy začaly přijíždět zahraniční kapely na večerní vystoupení a musel jsem se jim věnovat. Ubytování, večeře, parkování vozidel … problémy, kdo kam půjde na jídlo (no, nebudu zacházet do detailů, byl to mazec). Takže z Kingsize Boogieman jsem absolutně nic neměl, ale z následných reakcí publika jsem doznal, že to bylo fajn. Díky.

     Na sále začali večerní část festivalu brněnští The Blu´Ravens s repertoárem od Black Crowes, Sass Jordan a dalších podobných ... Těšil jsem se na ně. Ze dvou let starého prvního setkání na Mlejně jsem měl velmi dobré vzpomínky. Nevím, jestli to bylo nervozitou muzikantů, nebo se pan zvukař pomaleji rozkoukával a „rozposlouchával“ na sále, ale úplně to nesedlo. Kapela sice makala jako o život, ale zdálo se mi to takové trochu „upracované“. Divákům se ale vystoupení líbilo a to je hlavní. Navíc mi The Blu´Ravens vypomohli zapůjčením své aparatury dalším dvěma zahraničním vystupujícím, takže i za tohle velké díky …

     Další vystupující Indijana & The Bandits z Berlína s frontmankou – kytaristkou  zpěvačkou. Pro mě naprosto neznámá kapela, se kterou jsem se seznamoval jen díky několika videoklipům. Na pódiu pak první vrchol festivalu (vlastně druhý, když započítáme i Charlieho Slavíka). Skvělá muzika, rychlé navázání kontaktu s posluchači a odevzdání se jim … A že to nebyla jen pódiová prezentace, ale přirozený způsob chování i mimo pódium, poznali pak diváci v přísálí, kdy se ochotně kapela i jednotliví členové (členky) fotili s kýmkoli, kdo projevil zájem. Ostatně i nejčastějšími tanečníky pod pódiem byli právě muzikanti Indijany …

     První a největší hvězdou festivalu byl britský zpěvák a kytarista Danny Bryant. Na pódiu odehrál repertoár svého nového alba „Revelation“ a přidal několik svých verzí světových rockových hitů. Danny je velká osobnost a bluesrockový umělec. Přitom navýsost skromný a milý. Během svého vystoupení byl několikrát publikem odměněn potleskem ve stoje. Úžasný zážitek!!!

     Úkolu uzavřít letošní sedmý ročník festivalu se ujala kapela King Bee z Kojetína. Jak už bývá nepříjemným zvykem, mnoho diváků sál opustilo na poslední vlaky směr Praha a i obráceným směrem na Pardubice a Olomouc. Prázdno ale nebylo a ti co zůstali, rozhodně nelitovali. Kapela hraje převážně vlastní repertoár a jednotliví muzikanti jsou mistry svých nástrojů. Nad všemi pak čněl výborný welšský zpěvák a kytarista David B.Williams. Skvělý závěr!

     Jo, abych nezapomněl, v předsálí posluchače bavila skupina Lady I Trio. Po krátké pauze se, s obměněnou sestavou svého doprovodu, na pódia vrátila zpěvačka a hráčka na foukací harmoniku Ivana Novotná, známá pod přezdívkou Eržika. Kapelka předvedla skvělá vystoupení, ochuzená bohužel o diváky, kteří přestávky využívali hojně a hlavně pro kouření. To, jak známo, už v objektech MSD není možné. I těch pár nekuřáků ale bylo nadšeno …

     Co říct závěrem? Letošní ročník splnil naše očekávání, co do kvality vystupujících a myslím, že i návštěvnost nezaostala za minulými lety. O problémech se sháněním finančních prostředků jsem už psal výše. Nebýt závěrečné dotační injekce jedné osoby, zůstali bychom letos ve větším mínusu. Zatím nás to stále baví, a protože nechceme slevovat z kvality nabízených interpretů, musíme příští rok něco změnit. Jednak zintenzivnit hledání dalších potenciálních sponzorů a spolupracovníků a také budeme muset sáhnout ke zvýšení vstupného. Poprvé za celou sedmiletou dobu existence festivalu. Věřím, že to naši návštěvníci pochopí a zase si k nám cestu najdou. Těšíme se v roce 2019 na viděnou!

Dalibor Mierva

Mediální partner

Gastro partner

Partneři

kraj

CambridgeModrý

 

PKP logo1

 




Souhern Rock & Blues

Dališ & Vojta

Dalibor.Mierva@seznam.cz  &  V.Kloucek@email.cz